|
| |
ESOTERIKA / Astrologie |
Ptolemaios, Kopernik, Kepler a další IV |
| Petr Trnka |
| zobrazení: 2492 | známka: 1.75 | komentářů: - | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
| |
Ani objevení Neptuna pochopitelně
neznamenalo zánik astrologie, ba právě naopak. V polovině
19. století už byla astrologie po předchozím útlumu opět pomalu
na vzestupu, a tak astrologové přijali Neptuna do svého symbolického
panteonu s naprostou samozřejmostí.
A i tady, jak se brzy ukázalo, existovala
úzká číselná vazba na další z klasických planet, tentokrát
na Venuši. Nebyla ovšem tak jednoduchá jako v případě Urana
a Merkura. Neptun oběhne kolem Slunce jednou za 164,78 roku.
Vyjádříme-li tuto jeho oběžnou dobu ve dnech, tedy vynásobíme-li
164,78 číslem 365,25, dojdeme k výsledku 60186. Na první pohled
žádné zvláštní číslo - ovšem pouze do okamžiku, než toto číslo
odmocníme druhou odmocninou. Výsledkem je číslo 245,33 - a
to je téměř přesně počet dní, kdy je na obloze viditelná Venuše
jako Jitřenka nebo jako Večernice! Tak se ukázalo, že i Neptun
je přesně tam, kde z esoterního hlediska být má, a že je symbolickou
vyšší, transcendentní oktávou Venuše.
Objevení Neptuna bylo skutečným triumfem
nebeské mechaniky, a není proto divu, že podnítilo myšlenku
- co když i za Neptunem existuje další dosud neobjevená planeta?
Začalo se tedy s pečlivým proměřováním Neptunových poloh -
a skutečně: i v pohybu Neptuna, stejně jako padesát let předtím
u Urana, byly objeveny nepatrné, avšak přesto měřitelné odchylky.
Bylo tedy zahájeno velmi intenzivní pátrání po deváté planetě,
které bylo završeno v roce 1930. Na Lowellově observatoři
ve Flagstaffu v USA tuto planetu objevil C.W.Tombaugh, a po
řeckém bohu podsvětí byla pojmenována Pluto.
Se stejnou samozřejmostí jako předtím
Uran a Neptun byl pochopitelně i Pluto okamžitě zařazen mezi
astrologické planety, a to tím spíše, že v první polovině
dvacátého století procházela astrologie obdobím zatím nejbouřlivějšího
rozvoje v celých jejích dosavadních dějinách. Nicméně zdá
se, že astrologický význam této poslední planety sluneční
soustavy tentokrát přece jenom asi nepůjde tak jednoznačně
definovat. Oběžná doba Pluta je 248,5 roku, a dodnes nebyl
nalezen žádný smysluplný číselný vztah k některé z klasických
sedmi planet, jako se to podařilo u Urana a u Neptuna. Další
podrobné výzkumy v průběhu 20. století navíc ukázaly, že Pluto
je planetou velmi malou, jeho průměr je necelých 2400 kilometrů
a je tedy ještě o celou jednu třetinu menší než náš Měsíc.
To samo o sobě samozřejmě není až
tak důležité - jak vyplývá z esoterních zásad, fyzikální charakteristiky
planet nehrají v astrologii vůbec žádnou roli. Důležitější
ovšem je, že podobných malých těles, které navíc žádným způsobem
neladí s klasickou sedmicí prapůvodních idejí (principů),
se pohybuje sluneční soustavou desítky a možná stovky tisíc.
Jsou to tzv. planetky neboli asteroidy, z nichž většina obíhá
kolem Slunce po drahách mezi Marsem a Jupiterem, ale nejen
tam - některé se objevují až za drahou Saturna (například
proslavený Chiron), jiné se v perihelu dostávají blíže ke
Slunci než Venuše.
A aby celá situace byla ještě složitější
- začátkem 50. let vyslovil americký astronom Gerard Kuiper
hypotézu, že podobný pás planetek, jaký se nachází mezi Marsem
a Jupiterem, pravděpodobně bude i na vnějším okraji sluneční
soustavy, za drahou Neptuna. Čtyřicet let nato se ukázalo,
že měl pravdu. Od roku 1990 do roku 2000 bylo pomocí Hubbleova
kosmického teleskopu na oběžné dráze kolem Země objeveno v
této oblasti přes 200 planetek větších než 300 kilometrů,
a stále jich přibývá. Jako velmi reálná se proto jeví myšlenka,
že Pluto je pouze jedním z asteroidů tohoto pásu. První objevený
a pravděpodobně největší, leč přesto pouhý asteroid.
Zdá se proto, že tu zřejmě bude docela
na místě otázka, kterou jsem položil už v 1. kapitole - je
rozumné využívat v astrologii objekty, které z různých důvodů
neodpovídají základní esoterní symbolice? U planetek hlavního
pásu mezi Marsem a Jupiterem je odpověď celkem jednoznačná:
zanášet do horoskopu desítky tisíc dalších objektů je zcela
evidentní nesmysl. S planetkami Kuiperova pásu to bezpochyby
bude stejné. A tak otázka astrologického využití Pluta zůstává
zatím otevřená. Jak uvidíme v dalších kapitolách, všeobecně
se doporučuje uvažovat s jeho vlivem v horoskopech jednotlivých
lidí velmi opatrně a většinou pouze v určitých přesně vymezených
případech (všechny budou v dalších kapitolách připomenuty).
Pátrání po dalších planetách na periférii
sluneční soustavy pokračuje i dnes a nelze proto vyloučit,
že se zlepšující se pozorovací technikou nějaké další planety
(ne stovky malých asteroidů) budou skutečně objeveny, a že
i u nich se naleznou číselné vztahy, které je budou spojovat
s klasickou sedmicí. Je ovšem třeba mít na paměti, že jakákoliv
taková planeta, obíhající kolem Slunce ve větší vzdálenosti
než Pluto, bude mít v důsledku třetího Keplerova zákona oběžnou
dobu mnoho set let, jedním znamením tak bude procházet desítky
a možná i stovky let, a je proto otázkou, bude-li mít vůbec
nějaký smysl zakreslovat ji do individuálních horoskopů. Mohla
by mít svůj význam pouze jako indikátor celých dlouhých historických
etap, nicméně i tak zůstává otázkou, podaří-li se dostatečně
spolehlivě určit její esoterní astrologickou charakteristiku.
Našim předkům, kteří po této stránce byli bezesporu mnohem
fundovanější než my dnes, to u klasické sedmice planet trvalo
mnoho staletí...
(Z chystané knihy
"Základy moderní astrologie") |
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1.75 |
|
| Komentáře čtenářů (0) |
| K článku zatím nebyl vložen žádný komentář |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
|
