|
Zlo je vše, co člověka olupuje o bdělý klid, jehož je za potřebí, aby tajemství mohlo působit, nebo ještě stručněji: vše, co brání tajemství v působení. Bdělý klid je pozorností vůči volání tajemství, odpovědí na toto volání a tím působením tajemství. Co tento bdělý klid, tuto vnitřní rovnováhu porušuje?
Každá, jakákoli aktivita vlastní vůle, jakákoli domýšlivost a jakékoli přání. Každá svévolná aktivita, každá domýšlivost a každé přání jsou jako mraky, které uvrhnou slunnou krajinu do stínu. Jako křeče, které sevřou dosud volně vnímající orgán tak, že není schopen vnímat.
Přiblíží-li se takový vliv k někomu, kdo je obrácen k tajemství, aby jej od vlivu toho původního odvrátil, zpravidla si dotyčný myslí: Zde na mne působí zlo; je správné a nutné proti zlu bojovat a zahnat je; to je hrdinské, to je statečné, to podporuje dobro! Avšak právě tyto myšlenky jsou svůdným prostředkem zla. Vznikají ze způsobu myšlení kalkulujícího, plánujícího a na boj zvyklého člověka, jsou obrácením se ke zlu, zaplétáním se do zla a zároveň odvrácením se od původu - a právě v tomto odvrácení spočívá zlo.
Tady se také ukazuje možnost opravdového přemožení zla. Zůstane-li člověk stále obrácen k tajemství, ne ze strachu před zlem, ne ze strachu, že ztratí spojení s tajemstvím, nýbrž v rozvážné bdělosti, pak musí zlo i se všemi svůdnými prostředky ustoupit. Obrácení se k tajemství je již samo působením tajemství, toho původního, jež nemůže být vytvořeno, nemůže být zamýšleno, může jen růst.
Má tedy být zlo ponecháno samo sobě, lze riskovat, že napáše škody? Kdyby se člověk působením tajemství opět ponořil do proudu původního řádu, pak by zlu, to je klamu, svévoli a netrpělivosti, definitivně unikl. Zlo by nad ním už nemělo moc. Bylo by to radikálním oslabením zla: jeden z těch, kteří se dali svést, by mu unikl, pramen síly, z něhož se živilo, by vyschl. Další by následovali.
Zdroj: Kafkovo Tajemství - Konrad Dietzfelbinger, nakladatelství Volvox Globator
Uvedeno ve spolupráci se serverem www.doktorka.cz
|
