|
| |
ESOTERIKA / Astrologie |
Ptolemaios, Kopernik, Kepler a další II. |
| Petr Trnka |
| zobrazení: 2709 | známka: 1.19 | komentářů: - | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
| |
Zcela jinak se ke Kopernikově teorii
stavěl německý matematik a astronom Johannes Kepler. Tomu
připadala nesmírně elegantní, logická a přirozená, ale stejně
jako Kopernikovi mu nedalo spát, proč nefunguje tak, jak by
měla.
Oproti Kopernikovi měl ovšem jedno
veliké štěstí. Na dvoře českého krále Rudolfa II. se v roce
1600 seznámil s Tychem, a po jeho smrti v roce 1601 zdědil
veškeré neuvěřitelně přesné záznamy všech pozorování, které
Tycho prováděl v posledních více než dvaceti letech. Mezi
nimi byly pravděpodobně nejdůležitější záznamy přesných poloh
planety Mars. Pečlivé studium právě těchto záznamů totiž pomohlo
Keplerovi objevit, že planety kolem Slunce neobíhají po kružnicích,
jak předpokládal Kopernik, a stanovit tak první dva zákony,
které po něm nesou své jméno. První Keplerův zákon říká: Planety
se pohybují kolem Slunce po elipsách málo odlišných od kružnic,
v jejichž jednom ohnisku se nachází Slunce. Brzy po prvním
pak následoval také druhý Keplerův zákon: Plochy, opsané průvodičem
planety za jednotku času, jsou vždy stejné. Oba tyto fundamentální
zákony nebeské mechaniky Kepler zveřejnil v roce 1609 v díle
nazvaném Astronomia nova (Nová astronomie).
Jak se dá jejich střízlivé vědecké
znění přeložit do srozumitelného jazyka? Pohyb po elipse,
v jejímž jednom ohnisku se nachází Slunce, v praxi znamená,
že na své oběžné dráze kolem Slunce každá planeta postupně
prochází dvěma body: v jednom z nich, nazývaném perihel, je
ke Slunci nejblíže, v druhém, kterému se říká afel (po vykonání
poloviny oběhu), je naopak od Slunce nejdále. Že jsou elipsy
planetárních drah málo odlišné od kružnic potom znamená, že
vzdálenosti obou těchto bodů od Slunce se od sebe liší jenom
dost málo. Vezměme si jako příklad naši Zemi: v roce 2001
procházela perihelem své dráhy 4. ledna v 10:00 hodin středoevropského
času a byla v té chvíli od Slunce vzdálena 147,1 miliónu kilometrů.
Do afelu se dostane 4. července v 15:00 hodin středoevropského
času, a bude vzdálena od Slunce 152,1 miliónu kilometrů. Druhý
Keplerův zákon, přeložený do laické řeči, zase říká, že v
okamžiku, kdy se planeta nachází v perihelu, se pohybuje nejrychleji,
v afelu je zase její pohyb nejpomalejší - pohybuje se tedy
na své dráze proměnnou rychlostí.
Devět let po vydání knihy Astronomia
nova, tedy v roce 1618, zveřejnil Kepler poslední ze svých
zákonů, třetí, nazývaný také harmonický, který uvádí do souvislosti
oběžné doby planet a jejich střední vzdálenosti od Slunce.
Říká se v něm, že dvojmocniny oběžných dob dvou planet jsou
k sobě navzájem ve stejném poměru jako trojmocniny velkých
poloos jejich drah. Nebo také jinak: podíl dvojmocniny oběžné
doby planety a trojmocniny její velké poloosy je vždycky,
v celé sluneční soustavě, konstantní. Člověku, který není
zvyklý na matematické vyjadřování, to možná zní tak trochu
jako tatarština, neznamená to však nic jiného, než že mezi
vzdáleností planety od Slunce a její oběžnou dobou existuje
naprosto přesný a u všech planet sluneční soustavy stále stejný
vztah. V praxi to znamená, že pokud změříme dobu, za kterou
například Jupiter oběhne kolem Slunce (a to není nic těžkého,
stačí na to trpělivost a trocha fištrónu), můžeme pomocí třetího
Keplerova zákona snadno zjistit, jak daleko je Jupiter od
Slunce.
Svými slavnými třemi zákony završil
Kepler několik tisíc let trvající pátrání po tom, jakým způsobem
a po jakých drahách se pohybují oblohou planety, Slunce (potažmo
Země) a Měsíc. Je-li však už řeč o Keplerovi, nebude jistě
na škodu uvést na pravou míru jednu pověru, se kterou se s
oblibou ohánějí nejrůznější odpůrci astrologie. V nejedné
knížce, věnované astronomii nebo obecně vývoji přírodních
věd, se můžete dočíst, že Kepler astrologií "hluboce pohrdal".
Není to pravda. Jako exaktně myslící vědec si samozřejmě byl
vědom některých rozporů, které astrologii v jeho době provázely,
byl však velmi dalek toho, aby kvůli tomu prohlašoval astrologii
za blud a pavědu (jak to běžně dělají dnešní astronomové).
V roce 1601 vydal knihu De fundamentis astrologie certioribus
(O pevnějších základech astrologie), a ve své další knížce
Tertius interveniens (Třetí zasahující) z roku 1610,
psané formou jakéhosi dialogu, s odpůrci astrologie velmi
zasvěceně polemizuje. Památná je jeho věta o tom, aby ti,
kteří mají vůči astrologii výhrady, nevylévali s vaničkou
i dítě. Kepler se astrologií velmi vážně zabýval (notoricky
známá je například jeho dlouholetá spolupráce s Albrechtem
z Valdštejna), zavedl do ní některé menší aspekty (například
kvintil), a když roku 1630 zemřel, nalezlo se v jeho pozůstalosti
na osm set horoskopů, z nichž zdaleka ne všechny byly zpracovávány
pouze kvůli výdělku.
(Z chystané knihy
"Základy moderní astrologie") |
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1.19 |
|
| Komentáře čtenářů (0) |
| K článku zatím nebyl vložen žádný komentář |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
|
