|
| |
ESOTERIKA / Astrologie |
Ptolemaios, Kopernik, Kepler a další I. |
| Petr Trnka |
| zobrazení: 4738 | známka: 1.5 | komentářů: - | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
Mnozí autoři různých knih rádi vyprávějí,
jak si naši předkové představovali Zemi coby placku, která
spočívá tu na hřbetech slonů, tu na krunýřích obrovských želv.
Je to pravda jen zčásti. Například už v roce 584 př.Kr. vyslovil
Thales Milétský hypotézu, že Země je koule vznášející se v
prostoru. Přibližně ve stejné době přišel se stejnou myšlenkou
i Pythagoras ze Samu.
Ideu o kulatosti Země jim pravděpodobně
vnuklo pozorování zatmění Měsíce. Nebylo těžké si všimnout,
že k němu dochází pouze a jedině za úplňku, tedy v době, kdy
je Měsíc přesně na opačné straně oblohy než Slunce. Od tohoto
poznání nebylo daleko k myšlence, že Země, osvětlovaná Sluncem,
vrhá za sebe do prostoru stín, a protože tento stín, dopadající
na Měsíc, je kulatý, musí být kulaté i těleso, které tento
stín vrhá. Z pozorovaných pohybů Slunce a Měsíce se také dalo
logickou úvahou odvodit, že Slunce neobíhá kolem Země, jak
to na první pohled může vypadat, ale naopak Země obíhá kolem
Slunce. Tak to také Pythagoras svým žákům uváděl. Na tyto
Pythagorovy myšlenky navázal zhruba o tři století později
další pythagorejec Aristarchos, který rovněž pocházel z ostrova
Samu. Ten navíc dokázal velmi důmyslným způsobem a na tehdejší
dobu i poměrně dost přesně stanovit velikost Země a také poměr
vzdáleností Země - Měsíc a Země - Slunce.
Byly to myšlenky bezesporu zajímavé,
měly však pro tehdejší učence jednu velmi podstatnou chybu:
nedokázaly stanovit s dostatečnou přesností, kde se budou
planety nacházet v budoucnosti, a nebylo proto možné je použít
pro astrologické výpočty. Když proto kolem roku 150 po Kristu
sestavoval Klaudios Ptolemaios své velké astrologické dílo
Tetrabiblos, použil hypotézu jiného svého předchůdce,
řeckého hvězdáře Hipparcha, který říkal, že středem vesmíru
není Slunce, ale Země, a okolo ní všechny planety, Slunce
i Měsíc obíhají.
Ptolemaios dlouhou dobu pečlivě měřil,
zkoumal a propočítával tyto pohyby, a na základě svých měření
nakonec dospěl k hypotéze deferentů a epicyklů. Podle této
teorie po velké kružnici (deferentu) kolem Země obíhal stejnoměrnou
rychlostí bod, jenž byl středem druhé, menší kružnice (epicyklu).
A teprve po tomto epicyklu obíhala kolem jeho středu vlastní
planeta. Kromě Slunce a Měsíce, jež obíhaly kolem Země stále
stejným směrem přímo po deferentu, měla každá z dalších pěti
pozorovaných planet svůj vlastní deferent i epicykl. Byla
to teorie velmi důmyslná, která přijatelným způsobem vysvětlovala,
proč se planety v určitých obdobích pohybují po obloze zpětným
směrem, co však bylo nejdůležitější - dokázala, že matematický
propočet dráhy jakékoliv planety se dostal do velmi slušného
souladu s pozorováním.
Ptolemaiovo dílo Tetrabiblos
bylo po celý zbytek starověku, celý středověk a zhruba až
do začátku novověku doslova astrologickou biblí. V mnoha aspektech
na něm astrologie staví dodnes (teorie čtyř živlových elementů,
dynamik, angulárních planet, planetárních cyklů atd.), jeho
důmyslná geocentrická teorie deferentů a epicyklů se však
po tisíci letech přece jenom začala už dost podstatně rozcházet
se skutečností. Objevila se tak potřeba hledat novou teorii,
která by pozorovaným polohám planet vyhovovala lépe. Pod dusným
poklopem, kterým tehdejší svět přikrývala katolická církev,
to však nebylo jednoduché, a tak teprve na počátku 16. století
se pokusil oprášit 2000 let staré myšlenky Pythagora a Aristarcha
polský kanovník, matematik a astronom Mikuláš Kopernik.
Tomu se myšlenka o Slunci ve středu
vesmíru velmi zamlouvala, a otázku, po jakých drahách kolem
Slunce obíhají planety, vyřešil logickou úvahou: planety se
pohybují na nebesích, nebesa, protože jsou sídlem Boha, jsou
dokonalá, a jedinou dokonalou křivkou je kružnice. Planety
proto musí obíhat kolem Slunce po kružnicích. Vypadalo to
bezchybně, z hlediska dnešních znalostí to také byla teorie
podstatně bližší skutečnosti než teorie Ptolemaiova, leč měla
jednu podstatnou vadu: nefungovala tak jak měla a jak Kopernik
očekával.
Zatímco podle Ptolemaiova systému
se daly se slušnou přesností určovat polohy planet na mnoho
staletí dopředu i dozadu, Kopernikův heliocentrický systém,
i když na první pohled logičtější a elegantnější, dával výsledky
dosti nepřesné už v intervalu několika málo let. Kopernik
jako vynikající matematik si tohoto nedostatku byl velice
dobře vědom, velmi ho to trápilo, a protože stále nemohl najít
bezchybné řešení tohoto zapeklitého problému, velmi dlouho
se zveřejněním své heliocentrické teorie váhal. Nebylo to
tedy výlučně proto, že by se bál katolické církve, jak se
obvykle tvrdívá, i když podobné obavy také jistě choval. A
tak teprve doslova na smrtelné posteli v roce 1543 pod tlakem
svých přátel a žáků se uvolil knihu s názvem De revolutionibus
orbium coelestium (O obězích nebeských sfér) vydat.
V tehdejší Evropě nalezla jak vášnivé odpůrce,
tak i zastánce. K odpůrcům samozřejmě patřila především zkostnatělá
katolická církev (v tom se Kopernik ve svých obavách nemýlil),
s heliocentrickým systémem však nesouhlasil ani tehdy nejvýznamnější
evropský astronom Tycho Brahe. Ten ovšem nikoliv z nějakých
pofidérních náboženských, nýbrž z čistě vědeckých důvodů.
Uvažoval asi takto: "Já jsem nejlepší pozorovatel všech dob."
(Měl pravdu - svými přístroji dokázal měřit polohy nebeských
těles s přesností na jednu úhlovou minutu, což před ním dosud
nikdo nedokázal). "Pokud by Země obíhala kolem Slunce, musel
bych pozorovat rozdílné polohy hvězd při pozorování na jaře
a na podzim (tzv. paralaxu), protože Země by se za půl roku
posunula na opačnou stranu své dráhy kolem Slunce. Protože
však žádné takové změny nepozoruji, je Kopernikova teorie
nesprávná." Úvaha to byla logická a z jeho hlediska také naprosto
oprávněná. Mýlil se pouze v tom, že velmi podcenil vzdálenosti
hvězd od Země. Nemohl tušit, že i hvězda, která je k Zemi
nejblíže (Proxima Centauri), je tak vzdálená, že její paralaxa
činí necelou jednu úhlovou vteřinu. Což bylo pochopitelně
hluboko pod rozlišovací schopností tehdejších Tychonových
přístrojů.
(Z chystané knihy
"Základy moderní astrologie") |
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1.5 |
|
| Komentáře čtenářů (0) |
| K článku zatím nebyl vložen žádný komentář |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
|
