|
| |
ESOTERIKA / Astrologie |
Psychologická astrologie - cesta k sebepoznání a růstu V. |
| Marie Hlávková |
| zobrazení: 5768 | známka: 1 | komentářů: - | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
Musím říci, že je pro mne naprosto úžasné si uvědomit, že každý
z nás, vy i já, zde máme úplně odlišnou životní cestu, patrnou
v horoskopu. Někdo má dispozice udělat kariéru a budovat firmu,
pracovat jako montér u závodních automobilů nebo prodávat
boty, jiný člověk má dar být doma s dětmi a starat se o domácnost
a zahrádku nebo být učitelem v mateřské školce. Co člověk,
to cesta.
Toto psychologické pojetí astrologie
vede k obrovské toleranci druhých lidí a respektování jejich
individuálních charakterů, zvláštností a jejich individuálních
životních cest. Psychologická astrologie vede k pochopení,
že každý tady na světě máme veledůležitý úkol - zrealizovat
sami sebe, uskutečnit se.
V žádném případě není Božím záměrem,
abychom celý svůj život obětovali manželce, manželovi nebo
dětem, sami jen živořili a měli deprese. Cílem je, abychom
se slovy C.G.Junga "stali tím, kým už od počátku jsme.", abychom
dělali to, co nás doopravdy naplňuje štěstím a radostí.
Je to zvláštní pocit, když si uvědomíme,
že už v okamžiku našeho narození je v jádru bytosti zakódován
náš životní scénář, se všemi možnými kolizemi i úspěchy. Říká
se tomu osud. Čím více se zabývám psychologickou astrologií,
esoterikou a náboženstvím, tím více dospívám k jasnějšímu
přesvědčení, že naše životní cesta je do jisté míry určena.
Každý z nás zde má cosi vykonat, někam se
psychicky dostat, v závislosti na svých pravých dispozicích,
patrných z horoskopu narození. Každý zde máme nějaký úkol,
životní scénář, ale jaké prostředky k jeho vykonání použijeme,
to už je na nás. Vezměme si to jako metaforu: naším úkolem
je dostat se z Plzně do Prahy. To je přesně stanoveno. A také
nás jakýsi vnitřní hlas neustále ponouká jet směrem na Prahu.
Je to naše touha, takže se tím směrem vydáme.
Svoboda vůle je v tom, že si můžeme vybrat,
jak se tam dopravíme, jestli půjdeme pěšky, pojedeme vlakem,
autem nebo poletíme letadlem. Může se ale stát, že tam z nějakého
důvodu vůbec nevyrazíme, nebo z cesty odbočíme. Třeba proto,
že si nevěříme a ostatní lidé nás přesvědčují, že mnohem lepší
jsou České Budějovice. Tak jdeme do Budějovic a divíme se
tomu, že na cestě jsou samé překážky, jsme nemocní, pociťujeme
velký stres a propadáme beznaději. Jak by také ne, když naše
duše touží jet do Prahy a nevědomí se nám snaží naznačit,
že přes Budějice cesta nevede. A překážky se stupňují, dokud
nepochopíme, že my patříme do Prahy a dokud se nestočíme směrem
k ní, našemu jádru a cíli. Dokud nezačneme rozvíjet ten obrovský
potenciál schopností, který v nás dřímá a byl nám shůry nadělen,
budeme trpět. Dokud budeme žít odtrženi od našeho nebeského,
Božího zdroje, budeme jako ty biblické větévky, které si myslí,
že mohou žít bez stromu. Teprve když přijmeme onu nebeskou
vůli a přestaneme sebou cukat v záchvatech pocitu, že jsme
sami pánem svého života, zaplaví nás klid a štěstí. Uleví
se nám, "přijmeme pokorně svůj kříž" a s radostným srdcem
začneme prožívat svůj "osobní příběh" cestou do Prahy.
Mou životní cestou je ponor do hlubin lidské
duše, do skrytých mystérií lidského života. Jsem často jako
detektiv, který stopuje paralely mezi dvěma světy - světem
konkrétních forem a světem neviditelných sil, makrokosmem
a mikrokosmem. V každém člověku se principy projevují jinak,
každý se svými dispozicemi nakládá po svém. Někdo již na cestu
vykročil, jiný žije v šedi. Někdo chce podat ruku, jiný ne.
Stále se přede mnou rozevírají nové lidské osudy a příběhy,
astrologické principy a paralely.
Velice často se setkávám s lidskou bolestí,
utrpením, se slzami. A stále více a více si uvědomuji, že
na cestě k duševnímu i tělesnému zdraví, na cestě sami k sobě
a k vyřešení problémů, musíme každý projít údolím stínu, strašidelným
lesem, musíme se utkat s drakem.
Připadám si někdy jako průvodce krajinami
duše druhých lidí. Jsem zrcadlo, které zobrazuje to, co si
lidé o sobě neuvědomují. To pěkné, co si nechtějí připustit
a to nepříjemné, co radši zapomněli. Jsem často katalyzátor,
urychlovač jejich individuálního, životního procesu, hledání
sebe sama. Je to obrovské dobrodružství a já nepřestávám každý
den děkovat Stvořiteli za ty dary, za ten zdroj živé vody.
Za lásku.
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1 |
|
| Komentáře čtenářů (1) |
| přidáno | autor | předmět | |
| 29.10.2008 09:20 |
Honzíček |
Dobrý den paní Marie... |
odpovědět |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
