4. sádhana - Moksa ki iccha = usilování o Osvobození

Když žák zvládnul praxi trojnásobné sádhany, Mistr mu dal povolení učit se slovy: "Učit je umění... Uvidíš, že něco vysvětlit může být i velmi obtížné... Budeš potřebovat vše co znáš a umíš, aby jsi mohl vést jinou osobu na Cestě - obvzláště na JEJÍ."

"Jak to mohu vůbec zvládat, Mistře?" zeptal se žák. Mistr ukázal žákovi záznam jeho učení se ze Své mistrovsky ovládaná paměti... "TAKHLE... by to mohlo stačit, co myslíš?", usmál se Mistr.

"Právě jsem viděl minulost jakoby v přítomnosti a Ty o tom přitom hovoříš jakoby šlo o budoucnost - vypadá to jako protimluv, můžeš mi to objasnit, prosím?".

"Jde o tři časy v jednom", zasmál se Mistr, pak zvážněl a pravil: "Mohu Ti nyní vyprávět příběh, který Ti ukáže KDO si protiřečí - a věz, že rozhodně ne Zasvěcení!

Chceš to slyšet?"

Jeden Mistr měl velmi málo žáků a nikdy nechtěl mluvit na veřejnosti. Měl ještě jednu nepochopitelnou zvláštnost. Každého žáka učil o samotě a ti museli slíbit, že o jeho radách navždy pomlčí.

Jednoho z nich to velmi popouzelo. Tušil za tím něco nekalého. Jiní kázali vyprodaným sálům, dštili svou moudrost na nadšené davy a tenhle Mistr dělal tajnosti.

Navrtal malý otvor do zdi a odposlouchával Mistrovy rady. Zakrátko měl v celé věci jasno.

Přede všemi Mistra napadl: "Včera přijal postupně dva žáky. Prvnímu radil konat dobré skutky, že prý to vede k překonání pýchy. Druhému se pro dobré skutky vysmál, že prý tím jen krmí svoji ješitnost. Ještě se divíte, že nepřednáší davům? Hned by se přišlo na to, že je podvodník."

Mistr odvedl své žáky k malé říčce. "Jsou-li tu dva, kteří mi ještě věří, zavažte si oči a vstupte na lávku."

Dva žáci poslepu kráčeli po úzkém trámu. Jeden byl pravák a dělal delší kroky pravou. Druhý, levák; měl sklon se stáčet doleva.

"Ted' porad'!" řekl Mistr svému karateli. "Mám křičet uhni vlevo!, nebo uhni doprava? Dej jim oběma tu stejnou radu a utopíš je brzy oba dva."

Dovedl oba chodce šťastně na břeh a pak řekl: "Takhle nějak vypadá duchovní cesta. Není to lávka, ale ostří břitvy. Ne potok, ale řeka plná piraň. Druhý břeh není vidět v mlze a rady nejsou slyšet ve vichru. Převést jediného žáka je dost těžké. A hlásat cestu davům? Z toho mají prospěch leda hlasatelé."

Náhle se zasmál. "Přece jen se mýlím. Ještě z toho mají prospěch pirani."