Změna jako přirozený sklon všech věcí a situací II.

Od nejstarších dob čínské kultury se jin spojoval s ženským principem a jang s principem mužským. Tuto starověkou asociaci dnes obtížně zhodnotíme, neboť ji následná patriarchální období upravila a zkreslila. V lidské biologii nejsou mužské a ženské charakteristiky striktně odděleny, nýbrž se v různém poměru objevují u obou pohlaví. Podobně staří Číňané věřili, že všichni lidé, ať muži nebo ženy, procházejí cyklem jin/jang. Osobnost každého muže a každé ženy není něco neměnného, ale je to proměnlivý jev, který je výsledkem vzájemného ovlivňování ženských a mužských prvků.

Tento pohled na lidskou přirozenost ostře kontrastuje s pohledem, který je vlastní patriarchální kultuře a který určil pevný řád, v němž se od mužů očekává mužskost a od žen ženskost. Zkreslil význam těchto pojmů tím, že mužům se dostalo vedoucí role a většiny společenských privilegií.

Z pohledu tohoto patriarchálního jednostranného výkladu je časté spojování jinu s pasivitou a jangu s aktivitou zvláště nebezpečné. Naše kultura tradičně představovala ženy jako pasivní a vnímavé, muže jako aktivní a tvořivé. Tato představa vychází z Aristotelovy teorie sexuality a byla používána po celá staletí jako "vědecké" opodstatnění pro udržování ženy v podřízeném postavení jako mužovy pomocnice. Spojení jinu s pasivitou a jangu s aktivitou se zdá být dalším vyjádřením patriarchálních stereotypů, moderní západní interpretací, neodrážející původní význam čínských pojmů.

Jedním z nejdůležitějších poznatků staré čínské kultury bylo uvědomění, že aktivita, ten "neustálý tok přeměn a změn", jak o ní mluvil Čuang-c', je základní aspekt vesmíru. V tomto pojetí se změna neprojeví jako důsledek nějaké síly, nýbrž je to přirozený sklon vlastní všem věcem a situacím. Ve vesmíru dochází k neustálému pohybu a aktivitě v kontinuálním kosmickém procesu, kterému Číňané říkali tao, tj. "cesta". Pojem absolutního klidu nebo nečinnosti se v čínské filosofii téměř vůbec nevyskytoval. Podle Hellmuta Wilhelma, jednoho z předních západních překladatelů I-ťingu, je pro Číňany "stav absolutní neměnnosti natolik abstraktní, že jej... nemohou pochopit".

V taoistické filosofii je často užíván termín wu-wej, doslova "nejednání". Takový překlad však vůbec neodpovídá původnímu významu. To, co Číňané myslí pod wu-wej, se nedistancuje od jednání, nýbrž jen od určitého druhu aktivity, který není v harmonii s nepřetržitým kosmickým procesem. Vynikající sinolog Joseph Needham definuje wu-wej jako "zdržující se nepřátelského chování vůči přírodě" a zdůvodňuje svůj překlad citací Čuang-c'a: "Nejednání neznamená nicnedělání a spočinutí v tichu. Dovolme všemu, aby dělalo to, co přirozeně dělá, aby jeho přirozenost byla uspokojena." Když se člověk zdrží jednání, jež je v rozporu s přírodou, nebo jak říká Needham, "nejde proti povaze věcí", pak se nachází v harmonii s tao, a jeho konání bude úspěšné. To je význam zdánlivě záhadného výroku Lao-c'a: "Při nejednání může být učiněno vše."