O pravdě, poznání a astrologii

"Mezi nebem a zemí jsou věci, Horácio, o kterých se vašim učencům nikdy ani nesnilo."

Veškerý život, který existuje, má pouze dvojí povahu: buď se vyvíjí směrem "vzhůru" do duchovních oblastí, nebo naopak klesá zpět do hmoty; buď se stále více osvobozuje ze všech omezení, nebo se zhušťuje a váže do hrubších forem. Podobně jako planety přijímají světlo ze Slunce, přijímá veškerý život světlo z Boha, jenž je prvotní příčinou i konečným cílem (alfou i omegou) viditelného i neviditelného světa. Všichni někam směřujeme (pohybujeme se) a tvoříme své životy skrze sílu myšlenek, slov a činů. Každý se může bez omezení vyvíjet směrem "vzhůru" do duchovních oblastí (a také se vyvíjí), a nabývat tak stále jasnějšího poznání. Stává se, že lidé dočasně upadnou do iluzí hmotného světa tak nešťastně, že již ztěží v sobě naleznou nějaký duchovnější pocit či myšlenku, jež by je pozvedly do vyšší a svobodnější sféry bytí. A nyní si položme tuto otázku: Kolik duchovních pocitů a myšlenek nalézají ve svém konání sami astrologové?

Jestliže vědomě utvářejí své životy směrem "vzhůru", musí i jejich světlo nabývat na intenzitě. To znamená, že se astrologie musí stávat naukou pravých zasvěcenců, kteří již nemají žádné pochybnosti o tom, co pochází od Boha, a co jen od člověka. Co však spatřujeme? Výsledkem jejich úsilí je fakt, že se astrologie jako duchovní disciplína zcela oddělila od pravého poznání a zdroje - od Boha, a stala se filosofií rozumu, jehož umné myšlenkové konstrukce jsou jen výplodem představivosti. V rozumu a mysli však skutečný život nesídlí. A dvěma pánům sloužit nelze: životu (a Bohu) samému, a zároveň rozumu. Na uschlém stromě se ovoce nikdy neurodí! Nebo již neplatí: "Poznáte je po ovoci"? Jak ale mohou astrologové pozvednout svou nauku směrem "vzhůru" - k Bohu a vydat svědectví, když upřednostňují svůj rozum před vyšší skutečností? Tím, že všechny jevy i vlastní pocity (ty obzvláště) filtrují svým rozumem, nemohou zakusit a poznat, co pochází od Boha. Obvykle je to ani nezajímá.

Astrologie je ale Bohem inspirovaná věda, která jako jediná dokáže poměrně přesně "změřit" a "zvážit" (její unikátní systém jí to umožňuje) věci mezi nebem a zemí, o nichž lidská moudrost nemá ani zdání, jak praví velký metafyzik Shakespeare. Tomu se však kvalifikovaní astrologové brání uvěřit, neboť by to byl konec s jejich chytrostí a umem. Byl by to konec arogantního světa, ve kterém se hodnota astrologa posuzuje podle jeho mentální "výkonnosti", a ne podle stupně jeho duchovní inspirace, jak je tomu ve všech vyspělých civilizacích. Proto astrologie nenese žádné ovoce Ducha. Tímto ovocem jsou nadpřirozené zážitky a poznatky, jež by pomáhaly odkrýt esoterickou pravdu o tom, že Člověk, Vesmír a Bůh tvoří jedno Tělo. Proto je žádoucí, aby se právě astrologie vrátila ke svým pravým kořenům, jež vyrůstají v Nejvyšší realitě. To se nestane dříve, dokud astrologové neučiní novou volbu, nebo se sami nerozhodnou žít vědomě v Bohu a přijímat jeho vůli (což u většiny z nich nepředpokládám).

V každém případě potřebují spatřit novou vizi o sobě samých a své práci, jinak nepřestanou klamat sebe i druhé.