Kreslení - vyjadřování vlastního úhlu
pohledu na svět
"Nakresli svůj obraz - kreslení s pravou
hemisférou je kurz o realistickém kreslení. Pro realistické
kreslení je třeba naučit se dívat na věci takové jaké jsou
a oprostit se od zjednodušeného rychlého záznamu toho, co
jsem zvyklá a namísto toho trpělivě se dívat a kreslit to,
co vidím. Tak mohu vyjádřit sama sebe - svůj úhel pohledu.
Skrze mé kresby mohou ostatní vidět svět tak, jak ho vidím
já. Tímto se kreslení stává komunikací a pokud má být srozumitelná,
je třeba sdělit jasně to podstatné a vynechat matoucí a zamlžené,
kreslení je také umění vynechávat - rozlišit podstatné od
nepodstatného pro větší srozumitelnost.
Jste dospělí také v kresbě?
Pokud umíte psát, tak máte základní předpoklady
ke kreslení - víte, jak držet tužku, nakreslit čáru nebo křivku.
V kreslení to tedy není, je třeba naučit se dívat. Kreslit
už každý umí, ale možná ne na úrovni dospělého. Mnoho dopělých
nechce kreslit, protože se za své kresby stydí, cítí je jako
nedostatečné a neodpovídající svému věku - jsou takové dětské.
Čím to, že se člověk vyvíjel v tolika ohledech a přitom v
kreslení zůstal často na úrovni 12ti až 14ti letého dítěte?
Jestli si ještě vzpomenete, jako děti jste kreslili určitě
raději než v dospělosti, kreslení vám přinášelo uspokojení,
tvořili jste obrázky, tak jak jste chtěli a měli z toho radost.
Z pohledu dospělých to možná často vypadalo jako čmáranice,
ale vy jste měli dobrý pocit z každé čáry. Žádný tvar nebyl
na obrázku náhodně, vše mělo nějaký smysl a význam, vše mělo
své přesně padnoucí místo. Někdy kolem puberty přichází potřeba
kreslit realisticky a pokud se to nedaří, člověk je sám k
sobě natolik kritický, že kreslit přestane. A v dospělosti
zůstane v kreslení na úrovni 12ti letého dítěte.
Když řídí levá a když se dívá pravá
hemisféra a jejich rovnováha
Ale proč se to nedaří? Aby člověk kreslil
realisticky, je třeba aby kreslil to, co skutečně vidí a nikoli
pouze symbol dané věci. (Systém symbolů je také velmi důležitý
a u dítěte se vyvíjí zhruba do 12ti až 14ti let. To znamená,
že dítě má zavedený symbol - tvar pro věci které kreslí např.:
pro domeček, auto, lidskou postavu a ty kreslí vždy stejně.)
Pokud chci kreslit realisticky, znamená to opustit navyklé
postupy (symboly) a podívat se na věc jinak. Jenže realita
je spletitá a odkud začít a jak pokračovat? A tak co se obvykle
stane? Třeba taková lidská hlava - podívám se na ní a levá
hemisféra, která je v naší společnosti dominantní si řekne:
ááá hlava, tak kdepak mám symbol pro hlavu... tak to je kolečko
a dvě měnší pro oči, dvě tečky jako nos a čárka na pusu a
je to.... jenže to samozřejmě neodpovídá skutečnosti a tak
se k tomu opět levá hemisféra postaví kriticky. Levá hemisféra
je zvyklá fungovat dominantně, vždyť jejímu rozvoji věnujeme
tolik pozornosti: verbální komunikace, analytické myšlení,
lineární postup krok po kroku, detaily, časová posloupnost,
kontrola, posuzování, akce. Oproti tomu pravá hemisféra je
často "ve stínu" levé, protože se zaměřuje hlavně na: celek,
pocity, vztahy a je neverbální.
K tomu, abychom dokonale využívali svůj
potenciál potřebujeme dobrou a vyváženou spolupráci obou hemisfér,
obou těchto přístupů. Vyvážený přístup je používání hemisfér
rovnocenně, žádná není lepší nebo horší - každá lépe funguje
pro jiné úkoly. Chceme-li chytit vlak, pak levá je schopná
sledovat čas, pocity kolem naší cesty je ale třeba zase cítit
nikoli se snažit si dokazovat, že jsou špatně. Pro levou hemisféru
jsou odpovědi jasné něco je dobře a něco špatně, pravá to
vidí v širších souvislostech, říká může to být tak, ale i
naopak. Prakticky to znamená, že například potřebujeme vidět
jednotlivé stromy, ale zárověn si být vědomi, že tvoří dohromady
les nebo že potřebujeme jasnou strukturu, podle které můžeme
bod po bodu postupovat, ale zároveň je k úspěchu třeba spontálnosti
a umění improvizovat, reagovat na okamžitý vývoj a změny a
být flexibilní. Pro různé úkoly se hodí různé přístupy a tak
není dobře, když se do úkolu, který by zrovna lépe zvládala
pravá hemisféra cpe ta levá, neboť ta je zvyklá všemu šéfovat.
Na její obranu je však nutno říci, že je k tomu také vzdělána
a ve společnosti je preferovaná. Ideálně by levá i pravá hemisféra
měly rovnocenně spolupracovat.
Ke kreslení je třeba více zapojit a
používat pravou hemisféru, ta si to, co vidí nepojmenovává,
ale zajímá ji spletitost vztahů, které před sebou vidí, nedosazuje
si tam žádný symbol, prostě kreslí to, co tam je a výsledkem
je realitě věrný obrázek, na který se teď může podívat opět
levá hemisféra a pomoci objevit chyby. Ty pravá nevidí, protože
neposuzuje, chyby ovšem opraví opět pravá, protože jen ta
ví jak. Tak to je příklad rovnocenné spolupráce obou hemisfér.
Kurz "Nakresli svůj obraz" - kreslení
s pravou hemisférou
Na kurzu se účastníci učí několik jednoduchých
pravidel a principů, jak aktivovat pravou hemisféru a vidět
tak, aby mohli realisticky kreslit. Kurz trvá 4 dny, protože
je nejlepší začít delší souvislejší prací, když se začíná
s něčím novým. Pravá hemisféra nesleduje čas, je třeba se
do věci ponořit a na linearitu času zapomenout. Cvičit pravou
hemisféru je jako cvičit svaly v těle, které člověk dlouho
nepoužíval, nejprve to jde trochu z tuha a pomalu, jako když
tlačíte vůz do kopce a pak se po rovině, či dokonce z kopce
jede čím dál líp.
Začneme u linie se kterou se pojí témata
jednoznačnosti a jasných čitelných rozhodnutí (odkam kam tu
čáru vedu) a hranic, které vymezují, spojují a oddělují zároveň.
Potom budeme pokračovat proporcemi a vymezenými vzdálenostmi
mezi jednotlivými místy. Tato cvičení nám pomohou v uvědomování
vztahů a souvislostí mezi věcmi. Následuje perspektiva, při
které budeme zvládat paradox, že to co známe, vypadá ve skutečnosti
jinak a tak namísto tendence posuzovat něco podle toho, že
to nějak známe, se podívame, jak ta realita opravdu vypadá.
Světlo a stín nám odráží, že svět není jen černý a bílý, ale
vyskytuje se v něm neuvěřitené množství barevných odstínů
(velká škála šedých odstínů v případě, že kreslíme tužkou).
A pak už budou následovat portréty a autoportrét, kde se podíváme
na téma sebepřijetí, ochoty či neochoty ke kompromisům, když
postupujeme k nějakému cíli a hlavně budeme nalézat naše vlastní
originální vyjádření - pak bude mít obrázek "jiskru", neboť
do něj tímto vložíme sami sebe a vyjádříme svůj jediněčný
pohled na svět.
Na závěr - stále je co se učit
Občas se mne někdo ptá, zda se naučí
nakreslit také zvířata nebo zátiší nebo figuru. Ten princip,
je někde jinde, když se člověk naučí dívat a podle toho, co
vidí vést svou ruku, může kreslit úplně cokoli vidí a pak
hledat rovnováhu mezi tím, co chybí a co je navíc... protože
obrázek nikdy není dokončen, nastane jen fáze, kdy je zajímavé
přestat a začít třeba něco dalšího.
|
