Jak léčí příroda v porovnání k západní medicíně II.

Vzpomínám i na případ, kdy jsem ležel s vyšší teplotou v přehřáté posteli a pociťoval nepříjemnou slabost vystupňovanou až k pocitu bolesti. Zajímavé bylo, že pouhé vystrčení nohy z peřiny přineslo částečnou úlevu. Přitom odhaduji pokles tělesné teploty o setiny stupně! Snadno pak lze pochopit vysokou účinnost studených obkladů či zábalů, jejichž technika dokáže "zmrazit" a vytáhnout zkrze póry vše, co v těle překáží.

Zrušit klid. Doporučování nadměrného klidu při nemoci je jeden z posledních "parazitů" západního lékařství. Chcete-li se rychle zbavit nemoci, aby v těle nestačila napáchat mnoho škod, je nutné se jí postavit. Ležet nečinně v rozehřáté posteli, jak jistě potvrdíte i vy, přináší více škody než užitku. Druhým nebezpečím je nadmíra pohybu. Když se pohybem oslabíme, vystavíme se stejnému nebezpečí, že budeme ještě více napadeni, jako když zůstaneme nehybně ležet. Jak z toho ven? Pravda je samozřejmě někde mezi a než ji blíže vysvětlím, zajdeme si pro pár rad do přírody. Nalezneme-li v ní nějakou rychle tekoucí bystřinu, která svým lahodným leskem láká vše živé, aby se z ní napilo, nikoho by nenapadlo, že obsahuje zárodky nějakých nemocí. Nepočítáme-li ovšem chemické znečištění, což je ale nepřirozené nebezpečí dnešní doby.

Dojdeme-li k řece, už se sice nenapijeme, ale bez obav se v ní můžeme alespoň vykoupat. Zato v mnoha rybnících máme obavy i z pouhého umytí. Nepříjemný zápach dokazuje přítomnost velkého množství hnilobných bakterií a plísní. Příčina spočívá v chybějícím pohybu. Jediné, co se v něm hýbe, jsou ryby a ostatní živočichové, díky kterým vykazují mnohé rybníky jistou životaschopnost. Mělo by nám být pak i jasné, že pomalé ryby z nečistých vod, mezi které patří i kapr, budou mít stejně nečisté, tučné a nezdravé maso, jako například vepř, válející se v zapáchajícím bahně. Pokud si to nemyslíte, přečtěte si kapitolu o prvních krocích makrobiotiky. Podle závažnosti nemocí musíte najít správnou míru pohybu, aby vás dovedla rychleji ke zdraví. Bude-li problém jen malý, není případné přecenění svých sil tak nebezpečné.

Má-li někdo časté bolesti hlavy a je jedno, zda přichází spontánně při migréně nebo z přepracovanosti,není nic lepšího než se jít proběhnout na čerstvý vzduch. Divil bych se, kdyby bolesti neustoupily do 20 minut. Zato ve vyhřáté posteli byste se náááčekali…

Pohyb produkuje i teplo, které dokáže usazeniny rozpustit a odplavit. Zvýší se přísun živin a kyslíku. Navíc máte šanci, že se dříve stanete vytrvalými sportovci, než docílíte žádaného zdraví. Desítky zdravotních problémů u průměrného člověka "Západu"mluví za vše.

Vzpomínám na kamarádku vysokoškolačku, která mi sdělila, že bude muset přerušit studium medicíny mimo jiné i z důvodu duševního vyčerpání. Protože už jsem měl jisté zkušenosti, poradil jsem jí, aby svůj plavecký koníček využívala vždy po namáhavém učení namísto výmluv na nedostatek času. A výsledek? Zhruba po roce si vypěstovala zdravou "závislost na plavání", za dva roky plavala rychleji než já a za tři mi přišlo oznámení o její úspěšné promoci!

Jak jistě uznáte, nejlepším a nejlevnějším lékem je téměř vždy správná informace, podaná v pravý čas. Kapitalistická společnost bohužel takový systém neuznává, protože nevede k hmotným ziskům. Bude-li nás trápit vysoká horečka, musíme se pustit do boje i s "cizopasníkem". Jen musíme dbát velké opatrnosti. Osvědčilo se mi každé dvě hodiny oběhnout hřiště, nejlépe naboso, po chladné a mokré trávě. Je logické, že pro sportovce zvyklého běhat 10 km, nebude půl kilometru téměř žádná zátěž, zatímco pro neaktivní lidi bude dostačující i chvilková svižnější chůze. Přitom je nutné naslouchat svému tělu a vycítit moment efektivních účinků. Ulehneme-li po předcházejícím "minivýkonu" opět do postele, pocítíme příjemnou únavu. Pokud se cítíme hůře, vyčkejme asi půl hodinky, než si tělo odpočine a úleva se dostaví. Samozřejmě, pokud jste se příliš fyzicky neunavili, což by mohlo ohrozit vaše zdraví!

Zřejmě mě nyní pokládáte za nějakého blázna, který si z vás dělá legraci. Rád nyní tuto "podivnou léčebnou metodu" vysvětlím. Co probíhá v našem těle v době nemoci? Ano, je to boj mezi "viry" a našimi obrannými buňkami. Záleží na nás, koho necháme v tomto pomyslném boji zvítězit. Tělo je nemocí v každém případě oslabeno. Dopřejeme mu proto pouze tolik mírného pohybu, kolik ho neunaví, ale rozproudí naší krev jak v oněch bystřinách. Chlad a pohyb jsou faktory zpomalující množení jednoduchých organismů, jakými viry jsou.

Možná, že ve vás nyní zanechávám pocit odpůrce klasické medicíny, což bych nerad. Nemám v úmyslu napadat lékaře. Studium medicíny patří bezesporu k těm nejtěžším a jistě vychovává velmi kvalitní žáky. Škoda jen, že svůj potenciál nevyužili ke studiu ověřených tradičních praktik. Současná medicína má velice kvalitní laboratoře a technické vybavení. Je úžasné vidět počítačové zpracování vlastních orgánů s lokalizací případných vad. Diagnostické metody jsou fantastické, ale léčebné většinou bohužel nevhodné.

Je až zarážející, jak málo je mezi lékaři odborníků na výživu. Není výjimkou, kdy poslal pacienta po prodělané chemoterapii domů s doporučením, aby jedl, na co má chuť. Až lékaři pochopí, že tělo je převážně obrazem potravin, které jej tvoří, možná své studie obohatí o další hlavní předmět.

Nezapomeňme ve jménu nás i našich dětí věnovat část znovu nabytých sil do uzdravení naší "matky", planety Země. Jaký má smysl vlastní uzdravení, využijeme-li naší energii k dalšímu ničení životního prostředí např. zbytečným ježděním v autě, přetápěním v místnostech, zamořováním okolí jedovatými odpady apod. Prosím!!! Zkusme být k přírodě citlivější. My jí totiž ke svému životu, aniž si to možná uvědomujeme, potřebujeme. Ona žije a bude žít i bez nás!