Moje první asistovaná meditace: Návštěva Domova

Po několika letech meditací v tichosti jsem zjistil, že vlastně stojím na místě. Mé dosavadní meditace nebyly silné. Žádal jsem proto Nadjá o definici nového směru své cesty a nedlouho na to jsem dostal informace o channelingové mystice a s radostí přijal nabídku asistované meditace.

Sitter mi pustil nahlas CD Lisy Gerrard Duality a vyzval mě, abych si nechal vytvořit posvátné místo. Nejprve se mi objevil palouk, ale pak jsem zjistil, že za lesem je to ještě silnější a přenesl se tam. Byl tu palác s vysokým kamenným schodištěm a dřevěnou bránou, za kterou bylo božské. Zesílil u mě pocit božského. Překvapilo mě, když říkal, že takový pocit on má v sobě stále a že může ještě pořádně zesílit. Lze také jít ještě do vyšší sféry. Požádal jsem o to a extatický pocit opravdu zesílil. S úžasem jsem to vnímal a popisoval věčný tanec Nadjá, Prostoru, vesmíru a sitter doslovně zapisoval:

"Vše se točí. Svatá sféra. Je tu milost, odpuštění. Vše je Nadjá. Dál je tvoření Všeho, i božského, je to až troufalost Tam chtít jít. Odtud Vše pochází, Nekonečno i Prostor, všechny bytosti, pochopení Všeho je Tam. Je to domov Boha. Ještě to táhne Výš. Je Tam ale strašně silná energie. To je síla! Žhne mi páteří jako drát vysokého napětí. Roztrhá mě to. (Ztěžka dýchám a trochu se chvěji)

To snad ani není možný, páteří mi svítí světlo ven! Jsem božským paprskem zářícím ven na všechny strany. Tělo je tu navíc. Jsem tím Prostorem, celou Galaxií. To není možné! Za Ním ještě něco je - nekonečné Vědomí. To má grády, Tam Nahoře! A ty jsi Tu také?" Obracím se na sittera. "Bohužel ne, odpovídá, budu Tam až o meditaci."

"Ale proč se lidé bojí?" "Bojí se Velikosti," odpovídá. "Ale je tak Krásná! Tam je náš Domov! Tam máme být. Stejně Tam všichni patří. Tam totiž patří Vše, všechny pocity, Láska. (tečou mi slzy, utírám je rukou) Krásně Tu vibruje energie Prostoru. Sem patří náš Vesmír! Je to jako na Jiné planetě, člověk a vše lidské je daleko odtud, přitom je To kolem nás, můžeme Tím být. Můžeme vlastně vědět kam jednou přijdeme. Lidé To mají v sobě, ale nevědí to. To je meditace, ale Sem jsem se nikdy nedostal, za tu bránu, ale přitom stačí tak málo. Proč tohle duchovní nauky nevysvětlují? Já nevím." Trochu jsem se rozpovídal a tím poněkud vystoupil z meditace:

"Nekonečná, všude tančící Radost. Je Tam, vše na co si vzpomeneš. Tanec i Prostor, podle toho na co se zaměříš. Září to i z tebe. Je To tam i tady, ale často to nevidíme. Sféra Radosti." Ptám se božské síly: "Je toto pravé? Jak pokračovat?" Prožil jsem a okamžitě formuloval odpověď- "Vždyť to vidíš sám, že je to pravé.

Proč to jiní učitelé tak nedokážou podat? Berou to zkostnatěle, oklikou. Hned, ne chození kolem horké kaše.

Jak je to s mojí karmou? Není to nic strašného, důležitého. Co bylo, to bylo. Něco člověk tak má mít a zbytek se rozpustí. Občas sem chodí guruové, ukáží na to. Guru je každý kdo ukáže Cestu. Vysmívají se jim, nechápou je. Když se o to nepokusí, zůstanou hloupí. Je Tam Vše. Pak je netrápí malichernosti. Každý by se měl pokusit Tam dostat. Pozná, že Tam je Pravda. Chodí Tam emoce až to trhá - všechny pozitivní, jedna za druhou se vynořují. Tam víří, pocházejí odtud. S takovými by bylo krásně, války by nemohly být. Ani ty emoce nejsou důležité, za nimi je Prostor, ten jim dává život. Za tím vším je domov Boha, odtud Vše vyvěrá, alfa i omega. Bod i nekonečno současně… Neuvěřitelné. Tam neexistuje myšlení nemáme pro to žádný výraz. Tohle je moc hrubé vyjádření Toho. Jsem Tím Vším a Vše je nekonečno a Nic současně. Tím jsem byl na chvíli.

Koukali jsme se z blbého pohledu - zespoda, ale je třeba Shora. Člověk nechápe, ale může pochopit, když Ho prožije, protože Jím je. Božská Matka Vše oživuje, má také základ v Bohu. Má i milostivou vlastnost, oživuje a pomáhá. Bůh je Její Otec, On Ji na nás vylévá. Sám na Sebe. Sám ji Sebou prozařuje. Je To tak jasné, není co řešit. Oni, tedy My si to skrýváme. Vše je ve Mně!

Jak to, že se odtamtud vrátíme a myslíme si, že jsme tělem, to je síla fikce! Síla, Poznání, může to mít ještě vyšší grády. Ponořen jsem do určité míry, ale ne totálně. Každý atribut tam má jinou intenzitu. Kdyby to bylo naplno, nebo prožít je najednou, pak by byl stoprocentní Bůh. Chce to zvyknout si. Plná pára by tě ale spálila. Těla jsou na to nezpůsobilá. Kdy mám udělat příští meditaci? Až se na to budeš cítit, mít sílu, tak pokračuj, odpovědělo mi Nadjá.

Byla tam oblast - skrytá mysteria, ezoterika jen naznačena. Tam končí řeč. Ústa jsou kamenná, špatně vyjadřují, začíná Nekonečno.

Trhalo to ve víru. Nekonečná Bytost mě na chvíli pohltila. Jak na houpačce kdy se pozorovatel plně stává Pozorovaným. (ztěžka dýchám, extáze, lehké chvění těla) Na takové grády už nejsem stavěn. Prožívám Boha v Jeho Velikosti a Kráse - neuvěřitelné.

On je nekonečné Nic a současně On je Vše. Nekonečno a Nic zároveň. Prostor vyplněný božským Vědomím, Všechápající, Vševyzařující. Bůh i Kristus i Otec i Síla, jež Vše zahrnuje i zalévá. On nám dovolí, abychom na chvíli prožili jak se cítí. Neuvěřitelné. Vše zespodu slouží Bohu. Jsem Nahoře i dole. Dole nejsme nic v porovnání s Bohem, jež zkouší Sám Sebe. Dočasně jsme se uvěznili. Brouzdáme se hmatatelnem. Podat Mu ruku. Je to Jeho iluze, jsme Tam Nahoře, děláme si silnou iluzi. Nedivím se, že tomu věříme. Dokonalost je jen Střípek, Vše je Uvnitř.

Zářící Všude a do Všeho. Trhá mě to na kousky, mé části bytosti jako ve víru, úplně mě to rozložilo. Teď mi to dává vzduch, zadýchal jsem se. To jsou věci!. Celá místnost vibruje prostorem jako by se třásla země. Vše vyvěrá z Boha, při pohledu na sittera vnímám že prostupuju i jím, vibrace jsou všude, prostor božského Vědomí. To bych nikdy neřekl, jak ta hudba vtahuje. Sedět v tichu je kravina. Tam jsou grády! Co jsem dřív zažíval bylo jen zívnutím Boha.

Sitter zapnul Olšaníkův Súfism jež používá na nirvanické meditace a nabídl mi, že mohu požádat Tam vstoupit. "Zeptal jsem se, zda mohu do nirvány a už to jede Nahoru. V tom se Bůh koupe, očistný proud. (Začal jsem se více chvět, rychleji dýchám. Pak se uklidňuji a usmívám) Úžasné, jsem v absolutní Kráse a Dokonalosti. Jedna z Jeho možných podob. Říká, že jich má mnoho. Jsem zářivou Energií ve které se koupu. Všude ohromná Krása. Mám oheň v prsou, vyzařuji ho ven." Je to nirvána, napovídá mi otázku sitter. "Pojď ještě kousek, chceš?" Opakuji co mi Bůh řekl. "Samozřejmě. (Opotil jsem se) Ty bláho, rozevřela se brána, prošel jsem Bohem. Tohle je NIRVÁNA! Zářivý Bůh."

"S překvapením jsem po nápovědě sitterem zjišťoval, že existují ještě vyšší dimenze Boha než jsem prožíval. Postupně se stávaly více nepochopitelné. Spodek jsem na chvíli zapomněl, trhal se ve víru na kusy." Také jsem si vzpomněl u konce na pocit zářivého živého dokonalého Krystalu a na fraktály podobné sněhovým vločkám. Po rozhovoru s božskými silami mám za úkol zjistit vztah spodku k Vršku, tedy jak vnímám meditaci, abych si uvědomil svůj spodek.

Sitter mi doporučil pracovat s kristovskými silami, protože jsem zaměřen na Krista. Zavolal jsem tedy INRIho. Objevil se mi, ale před sebe postavil svůj předstupeň s kterým mám prozatím pracovat. Ani mi neřekl jak se jmenuje.

Pro úplnost ještě dodávám, pro stimulaci jsem před meditací použil 3/4 jointu, což pro mnohé může být nepřijatelné. Mechanizmus vstupu však vyžaduje se plně otevřít božskému vlivu. Po mnoha letech meditací v tichosti a snaze o uvnitřnění bez jakékoliv další stimulace, jsem v nich vždy silně cítil přítomnost božského jež vibrovalo v duchovním srdci a často se příjemným teplem rozlévalo do okolí. Nikdy jsem se však nedokázal božskému vlivu otevřít naplno a nechat se Jím pohltit. Díky mírné stimulaci trávou jsem však dokázal předat vládu božskému Nadjá. Výraznou roli však hrála božská hudba od Lisy G., která dokázala pocit Svatosti mnohonásobně umocnit a nakonec se Jím nechat zcela pohltit. Tam kde vždy předtím končily mé předchozí meditace, nyní teprve opravdová meditace začala. Proces plynule pokračoval z důvěrně známého, které nesmírně zesílilo a nakonec mě zcela pohltilo. Nic nebylo násilné, vše bylo plynulým přechodem do nové předtím nepoznané dimenze Boha. Během celé meditace jsem nezažil nic nepříjemného. Výše uvedené trhání osobnosti se týkalo jen té spodní části bytosti, kterou jsem vnímal už jen vzdáleně a chápal že Tam s ní prostě nemohu jít. Vše bylo nádherné a přirozené, byl jsem Doma! Mnohem horší je to teď zpět dole, kdy se z Krále opět stal žebrák, který se zase válí v prachu na ulici. Ta ztráta domova teď bolí, ale ten žebrák už nikdy nebude ani nemůže být stejný jako dřív. Ještě poznámka: pro tento druh meditace doporučuji přítomnost zkušeného průvodce, instruktora!