AWATAR, vademekum pro sebezáchovu panského rodu. Sebezáchova a přežití - IV.

Z nauky AWATARU: Jenom ten, kdo dokonale zvládne některé bojové umění získá skutečnou duchovní sílu k boji. Bojové umění pak prostoupí celou jeho bytostí a každá buňka jeho těla je připravena a ochotna bojovat. Potom už je jedno zda útočníkem bude lapka, nemoc či nepřízeň osudu. Touha a strach se pro člověka s bojovým duchem stávají novou dimenzí.

"Praktiky pro sebezáchovu a přežití panského rodu." Pan Urban v této přednášce představil zajímavou teorii "extrahovanou" z knihy AWATAR. Zajímavé byly i příklady neznámých praktik a receptur k sebezdokonalování.

Pro úvodní informaci se musíme vrátit až do předminulého století. Někdy kolem roku 1890 došlo v jednom starém polském šlechtickém rodu k neznámé, ale určitě závažné události. Z rodinného sídla odešli tři ze čtyř synů. Zůstal jenom nejstarší. Nepřežil však druhou světovou válku a nezanechal po sobě ani žádného dědice. Starý pán se až před svojí smrtí rozhodl vyhledat své mladší syny, aby jim předal svůj odkaz. To bylo až v roce 1954. Pověřenému notáři se podařilo najít jenom dva ze synů. Měli už své rodiny v Čechách. Každý ale žil pod jiným jménem. Jeden se nechal zapsat pod příjmením svého otce, druhý jako své příjmení uvedl rodové jméno. Třetí syn žil nějaký čas ve Vídni, ale později odjel do Ameriky a dodnes o něm nikdo neslyšel.

Notář dokázal doslova potají doručit zásilky s odkazovanými předměty. Staršímu ze synů to údajně nejcennější z odkazu rodu: rodovou kroniku, rodinnou bibli a další dvě velmi staré knihy. Mladšímu závěť na ostatní majetek movitý i nemovitý.

Prakticky však nedostal žádný z nich nic. Staré knihy v té době nešly zpeněžit a nějaká stará tvrz v Polsku byla také nevyužitelná.

Byly tady však položeny základy k dalším možným, ale i ze střízlivého pohledu neuvěřitelným náhodám. Náhodou si notářova vnučka Justina Andřejewská chtěla v roce 1979 přivydělat na svá studia a současně se zdokonalit v češtině. Využila jediný starý kontakt, který se doma uchoval a přijela poprosit o pomoc do rodiny Urbanů. Zase jenom náhodou se jí při vzpomínání na dědečka notáře dostaly do rukou staré polské knihy, které do této rodiny právě on před léty přivezl. Do jedné z nich se začetla. Do té, která měla na svých deskách vylisovaný a vyzlacený název AWATAR. Přeložila několik myšlenek a to zaujalo mladého Urbana. Zmínil se o tom svému kamarádovi a ten zase svému strýci - doktorovi přírodních věd - profesorovi Hájkovi. I on byl natolik zaujat přeloženým textem, že také přizval svého přítele. Náhoda? Tím přítelem jsem byl já. A zase náhoda - jak se totiž nakonec ukázalo, byl jsem s panem Urban rodově spřízněn. Obě větve rodu se opět setkaly. Náhody?

Společně s Justinou, profesorem Hájkem a panem Urbanem jsme postupně překládali AWATAR. Ukázalo se, že je jde nauku jakéhosi tajného řádu. Později jsme se dopracovali až k rozluštění jeho tajného názvu. Ještě později se nám potvrdilo, že právě z nauky tohoto řádu čerpaly určité pasáže a samozřejmě i hodně myšlenek i některé německé okultní společnosti.

Náš pokus o překlad celého díla ztroskotal na zdánlivě neřešitelném kódování některých - patrně ústředních kapitol. Prolomit kód se nepodařilo ani profesionálním kryptografům. Až když zase jenom náhoda přivedla mezi nás Mgr. Prokopovou, která právě tou hledala pomoc před zhoubnou nemocí. Od lékařů už věděla, že jí "zbývá" pár měsíců života. Zaujala ji možnost takzvané obnovy sebezáchovných mechanizmů a vyprosila si účast na semináři, který se touto tématikou zabýval. Náhoda? Právě ona později rozluštila kódování AWATARU.

Po celé Evropě jsme se pokoušeli najít jakéhokoliv původního člena starého řádu. Neúspěšně. Také původní nauku jsme konzultovali s řadou vědců. Bohužel je v AWATARU i celá řada teorií a ponaučení, která asi nemůžeme veřejně publikovat. Všichni jsme poměrně rychle pochopili proč asi zůstalo toto učení skryté. Na druhé straně zůstáváme v údivu stát nad skutečností, že takto propracovaná filozofie s hlubokými kořeny téměř zmizela ze světa.

Kolem AWATARU se postupně seskupilo několik desítek seznámených osob a samozřejmě se objevilo několik názorů na to, jak dál postupovat. Zveřejnit či nezveřejnit, obnovit původní řád nebo AWATAR předat nějakému vědeckému ústavu k detailnímu prozkoumání a vyhodnocení. Zatím platí jakási vzájemná dohoda, že AWATAR bude prezentován jako smyšlenka, že vlastně fyzicky neexistuje. Ať si to každý přebere po svém.

V souladu se starými regulemi původního řádu už bylo založeno jeho nové společenství. Narozdíl od původního má dvě lóže. Veřejnou a tajnou. Veřejná - takzvaná otevřená lóže AWATARU je přístupná každému zájemci a svým členům zprostředkovává nejen nauku AWATARU, ale původní informace o sebezáchově panských rodů rozšířil o nejnovější poznatky současné vědy. Mimo jiné i díky semináři o kterém ve svém vyprávění tak často zmiňuji. Musím otevřeně přiznat, že řád není nakloněn této formě zveřejnění, a že tedy musím respektovat určitá omezení z jeho strany.

Na semináři přednášel o AWATARU sám pan Urban. V té době už byla přeložena celá řada konkrétních metod a návodů, ale chyběly znalosti o základní filozofii ze které AWATAR vychází. Velká část knihy byla tou dobou ještě nerozluštěna.

Také některé z metod AWATARU zařadila paní Prokopová okamžitě do svého sebezáchovného programu. AWATAR ji natolik zaujal, že se sama pokusila o rozluštění jeho záhady. To se jí nakonec podařilo.