Léčivé bubny

Lidé kmene Minianka chápou hudbu jako most mezi viditelným a neviditelným světem. Lidský hlas a zvuky produkované hudebními nástroji vznikají jak důsledek přání neviditelné podstaty lidí a pronikají do světě neviditelné podstaty posluchačů, ale i duchů a předků. Hudba tak může být a je potenciální možností a silou udržovat nebo obnovovat harmonii člověka s vesmírem. To je také smyslem minianské kultury.

Vesničané Minianky pracují na svých polích, plejí, sází a sklízí vždy v doprovodu hudby. jejich hudba představuje harmonii jak lidí, tak obilí a vůkolních životních procesů. Jedinec je vždy chápán jako jedna z částí sociálního a kosmického kontextu. Život v harmonii s rodinou, přáteli, sousedy, ale i předky, nebo duchy předků, ale i se Stvořitelem a neviditelným světem ja pak základem psychického zdraví a pohody. Naproti tomu vzrušené emoce, zlost a zlé chování jedince je příčinou narušených vztahů - nejčastěji s jinými lidmi, ale často i s předky a jejich duchy. Psychické potíže znamenají, že člověk není v harmonii, a v léčbě jde o opětné nastolení harmonických vztahů jedince s okolním světem. Protože hudba Minianky má za účel právě udržovat či obnovovat sociální a kosmickou harmonii, je ve své podstatě léčivá.

Hudba Minianky je paralelou její sociální struktury - je polyrytmická, což znamená, že jsou hrány různé rytmy společně. Zatímco v běžné západní hudbě se málokdy slyší více než dva rytmy současně, hudba minianského orchestru běžně hraje pět či šest různých rytmů současně. Tato rytmické komplexnost pak koresponduje s melodickou a harmonickou komplexností: používané stupnice jsou většinou pentatonické a melodické fráze se opakují vždy trochu pozměněny.

I tanec vyjadřuje rytmickou komplexnost tamní hudby. Hlava, horní část trupu, boky, ruce a chodidla tanečníka se pohybují polyrytmicky. Pokud se tanečník začne při tanci pohybovat směrem dovnitř kruhu ostatních tanečníků, počíná dialog mezi hudebníkem a tanečníkem. Rytmus hudebníků se záměrně proplétá s rytmem tance. Ostatní tanečníci se mohou nebo nemusí přidat k jednomu z mnoha rytmů. Vesničané tak vyjadřují svou individualitu a zároveň oslavují svou komunitu. Hudba přispívá sociální pospolitosti. Vesničané nejsou rozděleni na tanečníky a publikum -.všichni jsou účastníky slavnosti do té míry, do jaké sami chtějí.

Zatímco na Západě je hudba jakýmsi luxusem, něčím navíc, v Miniance je hudba základem tamní existence. Je nezbytná pro práci, k náboženským a iniciačním obřadům, k pohřbům, k léčení. Hudba a tanec se vyučují právě tak, jako se učíme chodit a mluvit svým rodným jazykem. Od útlého věku se dětí učí tím, že se spontánně přidávají k dospělým hudebníků a tanečníkům. Ty z dětí, které pak projeví větší zájem o hru na nějaký nástroj, se stávají hudebníky a učí se od zkušených mistrů. Hrát znamená hrát si a zároveň provozovat hudbu.

I ženy mohou hrát na hudební nástroje. Kromě obvyklých nástrojů existuje i jeden speciální ženský nástroj, vodní buben, vyrobený z nádoby naplněné vodou, do které je ponořena obrácená tykev. Hudebnice tluče na tykev a vyluzuje nádherné rezonující zvuky. Některé vesnice mají své výhradně ženské orchestry, které si při určitých příležitostech najímají i několik mužských hudebníků.

Často se hraje a tančí i v noci. Fyzické výhody častého tance v jistém směru nahrazují to, co na Západě lidem přináší sport.