|
| |
ZDRAVÍ |
Moje tělo a já |
| Zdena Kmuníčková |
| zobrazení: 6663 | známka: 1 | komentářů: - | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
Ouvej, to je bolest !!! Naše tělo nám uštědřuje
bolesti bohatého sortimentu. Máme bolest bodavou, ostrou,
vystřelující, píchavou, dloubavou, tupou, pulsující, sídlící
v nejrůznějších zákoutích našeho těla. Mívá roztodivnou sílu
a trvání, bývá nesnesitelná, neúnosná, příšerná, strašná a
kdovíjaká ještě, rozhodne-li se naše tělo s námi rozmlouvat
jazykem bolesti. Jenomže nezůstává jen u takových promluv
k našemu Já. Nás ještě všudemožně svědí, tíží, napíná, ujímá,
tlačí, brní, mravenčí, tupne, dřevění, nadýmá, kručí, lecos
se v nás obrací, vrací, stahuje, křiví, a neohýbá se.
Vida, jak přebohatá je řeč našeho těla
a to jsem ještě polovinu jeho proslovu, když se do toho dá,
pominula. Navíc ještě máme naše tělo na schraňování duše,
vypuštění duše, někdy jde tělo doprava, duše doleva. Někdy
nahorudolu a všelijak jinam. Máme porůznu tělo bez duše i
duši bez těla, když obě veličiny nekonají své povinnosti
Tento málo vyčerpávající obecný úvod však
spěje ke zcela určité a důležité záležitosti - a to k mému
vlastnímu a neopakovatelnému tělu, s nímž mám nějaké řízení.
Někdy někdo někde pravil, že tělo je ďáblův nástroj.
Nesouhlasím. Moje tělo je můj nástroj
a nikomu ho nehodlám půjčit. Ani ďáblovi. Ano, tento můj nástroj
bez rozpaků používám. I když je to nástroj někdy nešikovný.
Nebývá užitečný podle mých představ. Někdy padá člověku na
zem, někdy se k něčemu nehodí, někdy se k ničemu nehodí. Stává
se, že se porouchá, nejsou náhradní díly a často ani dostatečně
erudovaní opraváři, kteří by můj neopakovatelný nástroj opravili
nebo aspoň poopravili.
Když jde vše dobře, mohu své tělo používat
pro své roztodivné slasti, rozkoše a blaha. Mohu jeho pomocí
rozvíjet a pěstovat svou samolibost, chamtivost, mocichtivost,
krutost, bezohlednost, neukázněnost a ještě mnoho dalších
chutí a příchutí svého Já. Prostě a jednoduše, tělo je můj
nástroj.
Napadá mě právě v tuto chvíli,
že housle jsou také nástroj. Který to velký tvůrce je stvořil;
a kteří velcí umělci s nimi splynuli v jedno a vytvořili dílo,
které se vznáší nad vodami a pluje vesmírem nad všemi schválnostmi,
nevědomostmi našich těl i našich Já.
Který to tvůrce stvořil naše tělo a vše
to ostatní, co dosud stejně nikdo nedokázal přesně pojmenovat?
Poslyš, moje tělo, což kdybychom také splynuly v jedno a přestaly
se hádat, dohadovat, používat se navzájem a daly se také do
nějakého, jakéhokoliv, díla nad vodami?
Moje tělo řeklo :"Mám hlad a chce
se mi spát. Když mi dáš něco na zub, čím mně nebudeš ubližovat
a uložíš mě aspoň občas ke spánku na zdravém vzduchu, šlo
bych s tebou do toho." Zívlo a usnulo.
Moje Já si ještě chvíli snilo a pak si
zívlo a zachumlalo se do sladkého nic.
Dál už nic.
Dál už nic, přesto, že by se dalo
ještě mnoho dodat, doložit, vysvětlit, ale vždyť víte : chytrému
napověz .......
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1 |
|
| Komentáře čtenářů (2) |
| přidáno | autor | předmět | |
| 27.3.2005 23:45 |
cuker7 |
Joj |
odpovědět |
| 11.9.2005 17:31 |
marystl |
 Odpoved je v clanku |
odpovědět |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
