Chce-li
člověk nalézti zlato, musí nejprve vědět to nejzákladnější:
jak zlato vypadá, kde ho hledat, a jak ho nalézti. Spolu s
tím pak musí umět odlišit zlato od jiných, jemu podobných
kovů. Nebude-li toto základní znát, může chodit po kotníky
ve zlatonosném písku a přitom s plným, přesto však mylným
přesvědčením vyhlašovat, že zlato neexistuje. Nebo se může
stát, že mu jiný člověk položí na dlaň valoun ryzího zlata
a on ho zahodí s tvrzením, že je to jen podvrh jiného žlutého
kovu, že zlato "to být nemůže" a bez váhání označí onoho dotyčného
člověka za lháře a podvodníka.
Podobně, ne-li stejně je tomu s Pravdou
a s případnou zvěstí o Ní. Protože se lidstvo za statisíce
roků svého bytí na této Zemi Pravdě nezměrně vzdálilo, ztratilo
tím také nejen jakýkoliv pojem o Ní, ale současně s tím odumřela
i schopnost lidí Pravdu jako takovou vnímat a poznat.
A tak přesto, že člověk spolu se všehomírem
vznikl jako vzdálený výběžek ochlazeného vyzařování nepředstavitelného
žáru a tlaku všetvůrčí Síly, kterou Pravda jest a v rámci
toho nese v sobě od počátku schopnost citového vnímání jako
jediného způsobu poznávání Pravdy, svým duchovním úpadkem,
zřetelně se promítajícím ve všem, se Pravdě vzdálil a odcizil
natolik, že popírá vůbec Její existenci. Stejně, jako se vzdálil
i odcizil duchovnímu světu a duchovní podstatě sebe sama,
a proto nesmyslně odmítá jejich jsoucnost. Jedním z dalších
plodů tohoto stavu je všeobecně rozšířený názor, že "pravda
je relativní" a "každý má svou pravdu".
Proto i přes nevědomou touhu po Pravdě,
doutnající v nitru nejednoho člověka, lidé Pravdu při setkání
s Ní nepoznávají, tvrdíce že neexistuje, nebo jsou ochotni
Ji považovat za podvrh, zhusta pak označovat za sektářský
produkt a bez jakéhokoliv odlišení Ji zavrhovat stejně, jako
ty nejotřesnější formy duchovního násilí. Jelikož však člověk
z Pravdy vznikl skrze účinky přírodních zákonů, které jsou
ve skutečnosti Její stále stejně se projevující účinky, vzdálením
a odvrácením se od Pravdy ztratil zcela přirozeně také jakýkoliv
pojem o správném či špatném, o zdravém a chorobném. Ba, ve
ztrátě jakékoliv orientace považuje dnes ve většině případů
dobré za špatné a naopak a jako naprosto odpojený od řádu
všehomíru vytvořil si svůj řád, postavený na vlastních, stále
více nezdravějších přáních, přičemž si dosadil účel věcí a
dějů tak, jak odpovídali jeho uzpůsobení a potřebám. Rozumu,
majetku, technice, pohlavnímu pudu, společenskému životu i
řádu, zákonům, ženství, poslání rodiny, manželství stanovil
účely tak, aby sloužili jeho choutkám a přáním. A když se
i snažil ve zbytku v něm dobrého ustanovit něco humánního
nebo pomáhajícího, bylo to již při svém vzniku zdeformováno
pokřiveným myšlením a vedle určitého, často sporného užitku,
přinášelo mnoho škod.
Účel a způsob použití všech věcí byl dán
z Prapůvodu současně s jejich vznikem. Nahrazení toho lidským,
tisíciletími vystupňovaným chtěním vědět všechno lépe, naprosto
odcizeným od účelu a použití původního, přináší všeho zhroucení,
na jehož prahu lidstvo jako celek stojí a jeho naplnění se
nedá ničím zadržet. Zhoubné onemocnění nabylo již příliš velkého
rozsahu a rozpad nezdravého nadchází zákonitě.
Možnost záchrany a spásy jest nyní pouze
pro jednotlivce, kteří se včasným poznáním bludů, nesprávných
názorů a způsobů vytrhnou ze všeho starého, více či méně zkřiveného
a takto osvobozeni se správně vpraví do zákonů všehomíru.
Správnost či nesprávnost však člověk dneška ani při dobré
vůli není schopen poznat pro všeobecný zmatek v pojmech a
hodnotách a tak i přes občasný hlas svého citu bloudí, klopýtá
a marně hledá cestu ze všeobecného chaosu, nebo se jako tonoucí
ke stéblu přimyká k některému ze stále početnějších duchovních
či náboženských proudů, nebo alespoň hledá záchranu své tělesné
schrány a zlepšení neutěšeného stavu svého nitra skrze stejně
početné směry alternativní medicíny, psychotroniky, astrologie,
numerologie, aromaterapie, etikoterapie....... .
Proto neví, že pouze Pravda jako Prapůvod
všeho bytí jest schopna sjednat mu jasno ve všech dosavadních
zmateninách, narovnat pokřivené, doplnit scházející, vrátit
mu dávno ztracené pojmy skutečného lidství, neodmyslitelného
od pravého ženství, rozlomit okovy všech dogmat i mýtů a svou
živoucí silou probudit jeho ducha, osvobodit ho od tlaku chorobného
hloubání a v radostném vzletu, zrozeného z vědoucího přesvědčení,
dát mu jásavý rozmach ke všemu čistému, ušlechtilému a vznešenému,
po kterém odjakživa nevědomky toužil. |
