Většina lidí je zvyklá dělit svět
kolem sebe na černý a bílý. Světlo a tma, láska a nenávist
…dobro a zlo. Nic mezi tím. A zatímco jedno vnímají veskrze
pozitivně, druhé bez rozmýšlení zavrhnou. A přitom pokud by
neexistovala černá, neviděli bychom bílou. Kdybychom neznali
nenávist, neuvědomovali bychom si ani moc lásky. Co když by
i Bůh ztratil svou sílu a možná i smysl bez svého protipólu?
Velkým překvapením pro mne bylo zjištění,
že stoprocentní černá se v přírodě prakticky nevyskytuje.
Co se nám na první pohled zdá býti černé, je ve skutečnosti
buďto tmavě šedá nebo s nádechem odstínu jiné barvy. Byla
jsem svědkem polemiky na téma, zda je možné považovat černou
za barvu. Přitom tiskař vám řekne, že černá je vlastně součtem
všech barev, zatímco bílá vznikne jejich odečítáním.
Černá a bílá mají pro všechny národy světa
svou symboliku. Je ale nepochybně zajímavé, že mnohdy opačnou.
Zatímco západní svět uznává bílou barvu jako sváteční a vnímá
ji jako symbol čistoty, mnoho východních národů ji považuje
za barvu smuteční.
A abychom nemuseli měnit šablonu svého pohledu
na svět, přidělili jsme Bohu veškerá pozitiva, k němu se modlíme
za vše, čeho se nám nedostává a pokornými díky ho zahrneme
jakmile dosáhneme drobných úspěchů. Jak se ale s Bohem slučují
všechny nepravosti, hříchy a zlo, které my, obyčejné lidské
bytosti pácháme? Ne, to s Bohem přece nemůže mít pranic společného,
ten je přece dobrý, svatý …bílý!
A na scénu přichází Satan! Nebo Ďábel, Lucifer,
Antikrist… jak je libo. Prostě nastupuje černá v celé parádě!
Hned je nám lépe na srdíčku, viďte? Je
to přece jen lepší, než připustit, že veškeré zlo si děláme
sami. Že není vše jen černé nebo bílé. Že dokonce i to, co
se nám zdá černočerné a zlověstné je třeba pro naše dobro.
Že jsem se musela zbláznit?
Tak si představte třeba situaci, že jste
na ulici zakopli, spadli a zlomili si nohu. Neštěstí, viďte.
Černočerná smůla. Ale co když je to malinko jinak? Co když
je to jen varování. Třeba kdybyste vyrovnali rovnováhu a pokračovali
v chůzi, přejelo by vás auto. To se ale nikdy nedozvíte.
Nebo je to varování, že se poslední dobou
příliš přepínáte v práci a máte zvolnit. A možná si přečíst
nějakou knihu, která vám pomůže vyřešit problém, který vás
v danou chvíli velice tíží. Či se vám rozpadá vztah a až vás
vaše drahá polovička uvidí v tom zuboženém stavu, někde mezi
vámi roztaje alespoň trochu ledu a třeba padne i pár krásných
slůvek, která jste již dlouho neslyšeli ani neřekli.
Ano, stará dobrá lidová moudrost VŠECHNO
ZLÉ JE K NĚČEMU DOBRÉ!
A tak místo planého bědování a chlácholivé
sebelítosti se raději rozhlédněte kolem sebe a pokuste se
rozpoznat, co vám ona nepochybně bolestivá "rána osudu" vlastně
měla "dát". Mějte na paměti, že černá vlastně neexistuje,
tu jsme si jen uměle stvořili ve své hlavě! |
|