|
| |
FILOZOFIE |
Prošla by jóga u nás? |
| Libor Čtvrtlík |
| zobrazení: 2862 | známka: 1 | komentářů: - | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
| |
Slovenská katolická a evangelická
církev oslavila triumf v boji proti "systému, jenž pod pláštíkem
tělesných cviků přináší cizí ideologii a náboženství do křesťanského
prostředí", jak pravil evangelický biskup I. Osuský. Jiný,
tentokrát katolický církevní hodnostář, tvrdil, že hájí zájmy
rodičů ohrožených dětí "před cizími vlivy, jimž nerozumějí".
Dění na Slovensku někteří z nás sledují
se škodolibým úsměvem, děkujíc nejméně dvakrát do týdne Bohu
za rozdělení federace. Tato alarmující kauza ovšem vybízí
k zajímavé otázce: jak by to s jógou dopadlo u nás?
Odpověď hledejme ve schopností etablovaných
náboženských organizací zmobilizovat své věrné a efektivně
lobovat. Takovou schopnost naše církve nepochybně mají. Dokazuje
to kampaň proti registrovanému partnerství: na šedesát tisíc
věřících podepsalo petiční archy a vyjádřilo tak svůj nesouhlas
se zavedením tohoto právního institutu. Podpisy se přirozeně
sbírali v kostelech, tam lze na masy věřících ideálně zapůsobit.
Jak je vlastně možné, že v době informací
mají církve na své věřící takový vliv?
Tradiční náboženství je založeno na strachu
z trestajícího Boha. Tento koncept užívala prvotní církev
k tomu, aby získala a ovládla věřící (dodnes ho užívají některé
sekty). Jedna taková instituce tvrdí, že nechodit do kostela
je hřích, tedy skutek, za který Bůh trestá. Navíc je třeba
chodit do správného kostela, jít do jiného je také hřích.
Ale když se vrátíte a učiníte pokání, Bůh vám odpustí. Odpuštění
se hříšníkovi ovšem nedostane přímo, nýbrž prostřednictvím
autorizovaných osob. Je pozoruhodné, jak takové zastrašování
fungovalo a funguje.
Nechci působit zaujatě, dobře si uvědomuji
pozitivní význam, který náboženství měla a mají. Mnoho jednotlivců
zde našlo svou seberealizaci a jejich motivy byly krásné a
etické. Jiní našli u duchovních oporu, naději a povzbuzení,
kterého by se jim jinde nedostalo. Chci ale obrátit vaši pozornost
k etablovaným církevním subjektům jako entitám moci. Jako
entita moci bude tradiční církev vždy bránit své pozice a
vliv. Bude-li mít pocit, že je stabilizována, udělá mnohé,
aby své pozici a vliv posílila, a v ideálním případě bude
usilovat o monopolní postavení.
Historie i současnost naší civilizace ukazuje,
jak zneužitelné jsou náboženské koncepty a jakých prostředků
se entita moci může chopit, aby sílila a rostla. Její růst
je přirozený, pokud existuje, musí expandovat, jinak je ohrožena.
Přestane růst jen tehdy, odhodí-li své mocenské ambice a ve
svém vlastním jádru najde onu původní ideu, která byla na
jejím počátku: vizi, kterou nabízí jako variantu k vizím jiným.
Jeden ilustrativní příklad z evropské historie.
Jistá instituce přišla s báječným nápadem: za nehorázné sumy
autorizované osoby prodávaly hříšníkům tak zvané všeobecné
odpustky, které zaručovaly cestu přímo do nebe.
Takové výjimečné výhody byli přirozeně dostupné
jen velmi úzce vymezeným elitám. Ostatní si mohli pořídit
mnohem levnější typ odpustků nebo modlitební svíčky a zmírnit
tak utrpení zemřelých příbuzných v jistém prostoru mezi peklem
a nebem, který vynalézaví ideologové té doby promptně vykonstruovali.
Realizace těchto a mnoha jiných obchodních projektů zajistila
nebývalý příliv peněz, klenotů a pozemků. Toto bohatství dokázala
ona instituce mistrně využít k prosazení svého vlivu, získání
pozic a monopolu. Připadá vám tato argumentace jako útok pod
pás? Nikoli. Jen připomínám reálné ekonomické souvislosti,
metody kumulace bohatství, které mají některé instituce zčásti
v rukou dodnes, a které lze těžko ideově ospravedlnit. A znovu
připomínám: nehovořím o jednotlivcích, ale o církvích jako
reálných entitách moci.
Není divu, že většina náboženství přitahuje
věřící tvrzením, že pouze jejich učení je pravou cestou k
Bohu, zatímco jakékoli jiné vede k zatracení. Hodnostáři tradičních
církví hovoří malebně, inspirativně a často o hodnotách jako
je láska, přátelství nebo víra. Je dobré nabízet vize v obecné
rovině, obracet pozornost od shonu konzumního světa. Nikdy
jsem ale neslyšel, že by zřetelně a jasně řekli, že jejich
teologický koncept není ten jediný správný, že jsou tu i jiné
možnosti. Nikdy jsem od nich neslyšel jasné prohlášení, že
tradiční duchovní nauky Východu jsou rovnocennou alternativou
křesťanství. Nikdy jsem neslyšel říct papeže: "Naše víra není
nejlepší, je to jen jedna z mnoha možností".
Právě naopak. Ideologové současných církví
se předhánějí, aby ochránili nic netušící před nebezpečím
moderních duchovních proudů a náboženství. Na internetu najdete
hned několik stránek, jejímiž autory jsou nejrůznější církevní
aktivisté, kteří spatřují své poslání v nálepkování všeho
nového. Na jedné z nich je dokonce zařazena světoznámá Silvova
metoda rozvoje mysli a kontroly stresu mezi sekty. Přitom
jde o vědecky prověřený soubor mentálních cviků, které mají
prokazatelné účinky při neutralizaci stresu, zlepšování paměti
a zvyšování kreativity. Na několika základních školách v USA
byly některé z postupů Silvovy metody experimentálně zavedeny
do výuky. S vynikajícími výsledky. Dovedete si představit,
že by český ministr školství přišel s podobným návrhem? Kolik
podpisů by asi nasbírali naše církve při tažení proti "pseudovědeckým"
a nebezpečným metodám, které "mají vymývat mozek"? Obávám
se, že desítky, ne-li stovky tisíc.
Pozoruhodné na této "ochraně oveček" je
fakt, že si tu dominantní instituce duchovna s nevídanou sebedůvěrou
hrají na objektivního arbitra. Představte si český Telekom,
kterak v zájmu ochrany spotřebitele zkoumá trh telekomunikací
a vydává nezávislé a nestranné posudky, jací jeho konkurenti
jsou věrohodní a naopak, se kterými není radno si cokoli začínat.
Domnívám se, že opravdu samostatně smýšlející
jedinec nesáhne k póze ateisty z principu, ani se nepřihlásí
k žádné instituci, která si osobuje právo zprostředkovat něco
tak ryze osobního a intimního, jako je poznání sebe sama nebo
pochopení smyslu života. Doopravdy samostatně smýšlející jedinec
bude muset občas říct "prostě nevím", bude doporučovat samostatné
myšlení i svému okolí a ozve se zřetelně, bude-li svoboda
jiných narušována, ať už zastrašováním nebo líbezným zpěvem.
Takoví samostatně myslící jedinci už dnes (snad díky Bohu)
nejsou vzácní. Oni jsou těmi nejpovolanějšími, pokud jde o
posuzování nebezpečí náboženských proudů, duchovních nauk
či tělesných cvičení. Na Slovensku se nedostali ke slovu.
Jak by to dopadlo u nás?
autor je právník |
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
1 |
|
| Komentáře čtenářů (3) |
| přidáno | autor | předmět | |
| 6.6.2005 11:23 |
Klaudia |
Plne súhlasím... |
odpovědět |
| 7.6.2005 07:14 |
Alessio |
Nejen to. |
odpovědět |
| 11.6.2005 16:48 |
Drummer |
 Oni |
odpovědět |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
