Cesta za mužstvím - Vnitřní dítě III.
Vladimír Münz

Dobrodružství sebeobjevování nejen pro muže

Rubrika „Cesta za mužstvím“ si klade za cíl zvýšit porozumění mužství a inspirovat nejen muže na cestě k sebepoznání. Vycházím z osobních zkušeností z vedení mužských skupin a individuálního poradenství pro obé pohlaví... Naposledy jsem nabídl cestu k sobě skrze fotografie z dětství a tentokrát chci představit další nástroje.

Dítě čeká

Částečně navážu na posledně zmiňovanou obezřetnost, jelikož je to téma zásadní zrovna tak, jako oblast našeho vnitřního dítěte. Toto dítě nese nástroje k naplnění našeho potenciálu a zároveň nejčastěji tahá za nitky, když se cítí ohroženo. Tudíž je větším hybatelem našeho života, než si dokážeme připustit. Nicméně každá překotnost, zbrklost a ukvapenost nesená neklidem a nejistotou se nám může nemile vymstít. Dítě stejně jako my všichni vyžaduje ve vztahu důvěru; pokud je narušena, tak náprava není o rychlosti, ale leží v důsledné vytrvalosti a dodržování dohod. Opravdu zde není moc velký prostor pro další zklamání. Zbrklostí pácháme víc škody než užitku.

Chci tě zpět

Titulek stručně říká, kam že vlastně směřujeme a jaký je náš záměr. Realita je často taková, že se moc o své vnitřní dítě nestaráme či ještě hůře ani nevíme, jak se mu daří. A zde je další klíč k němu. Zajímat se, dávat pozornost a chtít opět navázat kontakt s tím dětským hlasem uvnitř. Velmi často se to neobejde bez velké dávky trpělivosti, jelikož dítě je někdy po odloučení zlostné, nekomunikativní či apatické. Bylo by též značně naivní se domnívat, že po dlouhých letech bez kontaktu a ignorace jeho potřeb stačí udělat jednou „ťuťuli muťuli“, koupit plyšáka a už jsme zase kamarádi. Z hlediska opomenutého či odvrhnutého dítěte se jedná někdy až o zradu, týrání a bezohlednost.

Pokud cítíte silné volání být aktivní, tak je dobrým nástrojem mimo posledně jmenovaného prohlížení fotografií z dětství též dopisování si. Svou dominantní rukou napíšete, co chcete dítěti uvnitř Vás sdělit či se zeptat a druhou rukou se píše odpověď. Tak jako žádná metoda či postup tak ani tento není univerzální, ale vykazuje dobrou odezvu, pokud vytrváme.

Dětský svět

Další indicie na cestě k dítěti lze nalézt v paměti rodičů. Určitě je vhodné znát průběh porodu a dalších potencionálně zatěžujících situací, jako je hospitalizace, úrazy či jiné výjimečnosti. Doporučuji se koncentrovat hlavně na věk 0 až 7 let.

Další studnicí zapomenutého dětství je oblíbená dětská hračka či pohádkový hrdina nebo písničky. Pokud Vám například v rámci uspávacího rituálu maminka zpívala ukolébavku, tak je o tom dobré vědět, stejně tak jako o převládajících povahových rysech, které Vás v dětství charakterizovaly.

Přijmout to a být celý

Veškeré zmiňované snahy mají vést k přijetí toho, co se stalo a bylo zapomenuto. Tyto cesty bývají obvykle spojeny se silnými emocemi, které mají silně katarzní efekt. Vedlejším účinkem je ovšem i dezintegrace, která se dostavuje nejčastěji, když staré přístupy přestávají být akceptovány a nové ještě nejsou. Často je takovýto stav brán jako určité plató, obzvláště pokud jsme šli moc rychle. A o tomto úskalí až příště.

Nejprve zkus připustit, že to může být i jinak. Protože dokud si to nedokážeš představit, tak to ani v životě nenastane. A život je to jediné, co máme.

Příště bude téma: Sebepoznání a úskalí rychlosti